Mapa - Bačkovský klášter (Bachkovski Manastir)

Bačkovský klášter ( Бачковски манастир, Bačkovski manastir, პეტრიწონის მონასტერი, Petritsonis Monasteri) je významný památník křesťanské architektury v Bulharsku. Patří k největším a nejstarším pravoslavným klášterům v Evropě. Nachází se na pravém břehu Čepelarské řeky, 189 km od Sofie a 10 km jižně od Asenovgradu. Bačkovský klášter je přímo podřízen Svatému synodu Bulharské pravoslavné církve. Je proslulý jedinečným spojením byzantské, gruzínské a bulharské kultury, které sjednocovala společná víra.

Hlavní vchod do areálu Bačkovského kláštera Klášter založili v roce 1083 významný byzantský státník a vojenský velitel kníže Gregori Bokariani a jeho bratr Abbasi. Vznikla zde škola, kde se vyučovalo nejen náboženství, ale i matematika, historie a hudba. V 13. století ztratili zdejší gruzínští a arménští mniši chalkedonského vyznání nadvládu nad klášterem, jejich tradice se však udržely až do začátku 14. století. Arménské evangelium z 10. století, jež pochází z tohoto kláštera, se dochovalo dodnes. V období druhé bulharské říše se zdejší klášter těšil ochraně cara Ivana Alexandra, o čemž svědčí jeho obraz v klenbě předsíně kostnice. Historici se domnívají, že zakladatel takzvané Tarnovské literární školy a poslední patriarcha středověké bulharské pravoslavné církve svatý Eutymius Tarnovský pobýval počátkem 15. století v klášteře, kam jej poslali Turci do exilu.

Přestože klášter odolal prvním vlnám tureckých nájezdů na Bulharsko, byl posléze dobyt, vydrancován a zničen. Koncem 15. století ho však Bulhaři obnovili. Refektář, jehož nástěnné malby od neznámého umělce mají značnou uměleckou hodnotu, byl rekonstruován v roce 1601 a kostel Panny Marie, jenž stojí dodnes, byl dokončen roku 1604.

Bačkovský klášter je místem posledního odpočinku patriarchů Eutymia Tarnovského (1330–1404) a Cyrila (1953–1971), prvního patriarchy obnoveného bulharského patriarchátu.